Adresa: Waldorfská mateřská škola, Koněvova 240 a/2497, Praha 3, PSČ 130 00 | Telefon: +420 602 660 195

Slavnosti

Svatováclavská slavnost

Svátek sv. Václava slavíme s dětmi (bez rodičů) ráno ve třídách nejblíže k 28.9. Vyprávěním Legendy o svatém Václavovi si připomínáme jeho skutky, vztah k naší zemi a úrodě. V tento den pečeme s dětmi poprvé chléb z vlastnoručně namleté mouky. Pro tuto slavnost připravte dětem krásné jablko (může být ze zahrady, ale nemusí). Jablko je symbolem úrody a zároveň se jím posilníme na boj s drakem, který nás čeká následující den při Michaelské slavnosti.

Michaelská slavnost

Protože jde o svátek, který nemá u nás velkou tradici, musíme ho každým rokem znovu opatrně a nově utvářet na základě rozšiřování vlastního poznání zákonitostí přírody a kulturních souvislostí. Přesto ale můžeme lehce nastínit, jaké motivy souvisí s tímto svátkem a každý nechť si je každý ztvární podle vlastního cítění a možností.

Michael stojí na přechodu léta a podzimu, tzn. v období, kdy vše vnější ve své nádheře uvadá, ale o to více sílí to duchovní, vnitřní. Tento přechod vyžaduje vždy mnoho sil. Lze pozorovat, že i v přírodě působí síly, které jakoby chtěly zabránit dalšímu pokroku a rozvoji a postava Michaela tak může dávat impuls k odvaze k boji, k překonání těchto sil. Obrazně můžeme tyto síly zániku vyjadřovat jako draka, se kterým za pomoci Michaela zápasíme. Proto je dobré dětem vyprávět o statečném princi, který dostal slunečné dary ( korunu, meč a šerpu ) a za pomoci nich se mu podařilo vzít drakovi jeho moc. Vhodná je jakákoli pohádka o drakovi a vysvobození se z jeho moci. Ale také pohádky v nichž se vyskytuje vlk, který v sobě nese podobnou symboliku jako drak, jsou vhodné. Vždy jde o uchvácení něčeho nového, mladého, živého. ( O ovečkách a vlkovi, O třech prasátkách, Červená Karkulka, O sedmi kůzlátkách )

Dalším motivem je železo, které k nám na zem v michaelské době padá v podobě meteoritů. Železo bylo vždy pro naše předky symbolem síly vlastního Já a fyzických schopností člověka. Prožitek motivů lidské síly, odvahy a rozhodnosti ve společně vyprávěných legendách pomáhal vždy člověku snášet různé množství obtíží, jež mu přinášelo období nastávajícího podzimu a zimy. I nám v tomto případě mohou posloužit pohádky nesoucí podobné poselství, např. pohádky „Železný Jan“ a „Železná kamna“ od bratří Grimmů nebo „Neohrožený Mikeš“ od Boženy Němcové.

Michaelský svátek se slaví v době, kdy dozrávají plody a kdy se zároveň v člověku formuje něco jako vnitřní plod, semínko, které si neseme do zimy a ze kterého budeme muset v zimě žít a vydržet. A asi největší oslavou tohoto velkého obdarování přírodou je sbírání veškerých plodů, ovoce a zeleniny a je krásné, když děti mohou prožít ve školce práci s těmito všemi plody a třeba společně uvařit polévku z různých druhů zeleniny, upéci první chléb nebo ozdobit slavnostní stůl ovocem.

Proto také s dětmi sbíráme nejrůznější plody, listy, ovoce i zeleninu, z které si společně ve školce od rána chystáme a vaříme michaelskou polévku. Přineste proto dětem z domova kousek podzimní zeleniny na polévku (stačí opravdu malý kousek, například mrkev, cibuli, bramboru aj.). Po přípravě polévky vyrážíme s dětmi na draka, což už je tak trochu pro děti tajemství, které nebudeme dále prozrazovat.

Svatomartinská slavnost

…do Michaelova svátku jsme si užívali světla a tepla z vnějšku, po Michaelovi světlo vnitřní. Martinská doba je dobou vnitřních světel.

Několik dní před slavností vyrábíme s dětmi lucerny, které nám posvítí na cestu k pokladu, kterým jsou zlaté podkovičky. V den slavnosti pečeme dopoledne martinské rohlíčky, kterými podělíme naše blízké. V odpoledních hodinách slavíme již s rodiči, a to nejprve zpívanou hrou ve třídách, pohádkou O děvčátku a hvězdách a poté hledáním martinského pokladu na zahradě. Někdy se u nás objeví i opravdický kůň s Martinem v sedle, někdy po nich najdeme jen zapomenutou kouzelnou podkovu.

Adventní zahrádka

Adventní zahrádka (spirála) je komorní slavnost pro děti za přítomnosti rodičů, která se koná 1. adventní neděli ve zšeřelé jen svitem svíčky osvětlené a jehličím provoněné třídě. Děti jsou doprovázeny andělem, s kterým prochází spirálou z chvojí pro své světlo. Tato slavnost je tradičně provázena tichým zpěvem adventních písní za doprovodu hudebních nástrojů v podání rodičů dětí.

Vánoční hra

Těsně před vánočními svátky probíhá tradičně ve školce vánoční hra, kterou nastudují a přehrají pro děti rodiče. Hra probíhá na zahrádce školky a pokaždé se najde maminka s tatínkem, kteří mají zrovna malé miminko a představují svatou rodinu. Vánoční hra je vždy plná klasických koled, které mohou děti i ostatní rodiče zpívat spolu s herci. Po skončení vánoční hry všichni ochutnávají přinesené vánoční cukroví a třeba si předávají drobné dárečky.

Advent

„Div divů jest, že zář má původ v temnotě a život ve smrti a něco v nicotě.“ Angelus Silecius –„ Cherubský poutník“

V létě se vše otevírá světu, aby přijalo sluneční teplo a světlo. V zimě toto otevírající se gesto přechází v gesto uzavírající, tvořící vnitřní prostor, aby v tomto vnitřním prostoru mohlo zazářit vnitřní slunce.

Advent znamená příchod, očekávání přicházejícího. Je to nálada velkého tajemství. Sluneční světlo téměř pohaslo, ale světla uvnitř přibývá. Všechny vnější vjemy v přírodě utichají, aby uvnitř mohlo něco klíčit.. Děti mohou v této době zažít takové lidské kvality – jako čekat, uklidnit se a cítit to tajemné. Jít vstříc zážitkům, které přijdou za 4 týdny. V dnešní době už děti zřídka mohou zažít ten pocit – na něco čekat, na něco se těšit, po něčem toužit.. Adventní čas je časem tmy a světla. Světlo v době krátkých zimních dnů působí více než kdy jindy. Světla přibývá pomalu – je v něm vývoj, což odpovídá živé duši dětí. O Vánocích pak přijde plnost světla.

Ve waldorfských mateřských školách je již tradičně adventní doba spojena s konáním vánočního jarmarku, adventní zahrádky a s vánoční hrou, kterou pro děti připraví rodiče. Na vánočním jarmarku, který je pořádán v prostorách školky, se sejdou paní učitelky, rodiče a děti, aby společným setkáním zahájili adventní období. Jarmark zahajuje tradičně sbor rodičů zpěvem adventních písní a pak se již všichni mohou občerstvit v bufetu spoustou dobrot od maminek, čajem z čajovny, děti mohou vyrábět dárečky v dílničkách (svíčky, vánoční řetězy, ozdoby a přáníčka..). A všichni si ještě mohou nakoupit drobné dárečky a navštívit adventní koncert či divadelní představení.

Na začátku prosince děti nacházejí ráno ve své třídě poselství od sv. Mikuláše (košík s jablíčky, ořechy, datlemi a křížalami či perníčky) nebo sv. Barbory (pod třešňovými větvičkami na učitelově stole jablíčka a ořechy..). Každý den adventu ráno teta zapaluje svíce na adventním věnci. Děti se každé ráno scházejí kolem ročního stolku a s radostným očekáváním sledují, jak den ze dne roste Betlém. Tiše přitom zpívají adventní písně. Tety připravují pro děti adventní kalendář, který může mít třeba formu anděla, který každý den adventu sestoupí po zlatých nebeských schodech o jeden stupínek. Společně pečeme vánoční cukroví, vyrábíme přáníčka, prusvity, zdobíme svíčky ze včelího vosku,..

Děti obvykle najdou po návratu z vánočních prázdnin pod vánočním stromečkem či ozdobenými jedlovými větvičkami nějaké vánoční dárečky – pentatonické flétničky, kamínky.. Je to vzpomínka na vánočně- pastýřskou náladu konce roku. Nyní je třída proměněna – děti vstoupily do úplně nové duševní nálady- lednové, tříkrálové.

Tříkrálová slavnost a Hromnice

Proti předvánočnímu a vánočnímu období a počátek roku zcela jiné poslání – můžeme se obrátit pohledem zpět a bilancovat, můžeme však také vyhlížet nové horizonty nastupujícího roku. V tomto duchu probíhají i dvě menší slavnosti – slavnost Tří králů a Hromnice. V obou doznívá vánoční čas a obě jakoby potvrzují naději obsaženou ve vánoční události.

Zakončením tohoto období je příchod Tří králů, kteří navštíví i naší školku. Ve všech třídách panuje veliké nadšení , vyrábíme zlaté královské koruny zdobené drahokamy. Již od rána chodbami prostupuje vůně kadidla a je slyšet tichý zpěv mudrců přicházejících zdaleka. Tři králové, představitelé světové moudrosti, přinášejí své nadčasové dary: zlato jako symbol své královské hodnosti a nejvyššího poznání, kadidlo jako symbol oběti, látky, která se v ohni přeměňuje – transformuje – svou kvalitu, a myrhu jako symbol Kristova člověčenství v jeho nesmrtelnosti a nekončícím působení.

Slavnost Hromnic je už potom jenom tečkou za celým obdobím, které lze nazývat „obdobím světel“. Zbytky všech svíček se za účasti dětí symbolicky slévají do jedné veliké, které se potom jako symbolu užívá při různých dalších oslavách. Děti si také mohou, za pomoci tet, vytvořit svojí svíčku „Hromničku“ postupným namáčením knotu do rozpuštěného vosku.

Jarní slavnost

Tato slavnost začíná společným průvodem, v jehož čele nesou velké děti Mořenu k připravenému ohni na zahradě. Spálením Mořeny a za doprovodu písní jsme připraveni přivítat jaro a vydáváme se na tajemnou cestu po zahradě.

Matička Země převezme vládu nad světem po Zimní královně a pomalu začne, spolu se skřítky, vílami a přírodními bytostmi , probouzet zvířátka a kořínkové děti po dlouhém zimním spánku. I děti si zažijí kolik síly je v malém semínku. Při jarní slavnosti se u nás na zahrádce na okamžik zjeví Matička Země a každému děťátku věnuje semínko hrášku. Děti se společně s tetami o semínko pečlivě starají a když trošku povyroste v teple třídy, zasadí ho na políčku a ještě před prázdninami se nám rostlinka odmění a můžeme ochutnat její sladké lusky.

Čarodějnice

Tato slavnost je věnována dětem, které opouštejí školku a vydávájí se na další velkou cestu – do školy. V tuto tajemnou noc je potřeba velká dávka odvahy. Ve školce děti přespávají s tetami a za zpěvu písní si opékají večeři na ohni. Jedna hodná čarodějnice chodí i do naší školky a obdarovává kouzelným věnečkem z vrbových větviček. Ráno se pod polštářem možná objeví překvapení , děti posnídají ve školce a nedočkavě vítají své menší kamarády.

Otevírání studánek

S dětmi lze obnovovat i jinou tradici nacházející se v období letnic – tradici otevírání studánek, v níž lze najít podobné kořeny. Aby Země mohla opravdu vydechnout, přichází lidé se svou pomocí a vyčistí jeden z možných průchodů nebo otvorů, aby ozdravná síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla ze studánky. Dary jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.

OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK

Tety: I studánky chtějí býti čisté,
tak jako, děti, vy jste,
i jim se stýskalo už po jaru.
Nejedna studánka malá se o pramínek bála,
aby nezapadl do kalu,
do bláta a do kamení, tak jako člověk do soužení,
ani trochu vláhy by v ní nezbylo.
Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese,
Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.
Všichni: Tak je to u nás doma všude,
ta nejmilejší královničkou bude
a ověnčí džbán květy, které neduh léčí.
Za královnou v průvodu je vždycky
odedávna místo pro družičky,
za nimi pak poskakují chlapci prostořecí.
Všichni nesou motyky a háky,
i lopaty vzali, hrábě taky,
děvčata pak plnou náruč kvítí.
Vyšňořenou královnu si vedou uprostřed,
svěží jak jaro, bude jí čtrnáct let.
Vítr z lesa vyběhl a jde jí políbiti.
Rodiče:
1.tř.
Do půlkruhu obstoupili pramen.
Sotva dýchá, tolik bláta na něm,
a do trávy položili rýče, lopaty a misky.
Kámen odvalili, pramen rozpředl se jako kotě,
nechali jej s královničkou o samotě,
když do trávy rozprostřela šátek bílý.
Zpěv děti: Králko, milá králko, studánko rubínko,
Proč tebe zkalili, proč že tě rmoutili?
Krátké dny a dlouhé noci byla jsi sama bez pomoci,
Králko, milá králko, studánko rubínko, už jsi v naší moci!
Recitace víla: Jsem rubínka opuštěná, voda moje zakalená,
zlý moci čarovný nedbaly na můj hlas varovný.
Chtěla bych být plná čistý pěny, bez bahna a bez kamení,
pak bych žízeň uhasila, v lidech by pak byla jenom zdravá síla.
Recitace děti: V tý májový době přicházíme k tobě,
zlý moci vyženem, nemoci zaženem, sílu ti nalejem.
Neseme háky, hrabice na zlý čarodějnice,
na bláto a na kamení, lidem buď zas k potěšení.
Pomáhej jim zahnat žízeň,
odveď všechnu nemoc, trýzeň.
Rodiče:
2.tř.
Když studánku a stružku vyčistili,
vytrysklo z hlubin tolik utajené síly,
že se vody z břehů vylily a s květy objaly.
Pak přiběhla jedna ze sasanek,
za ruku ji vedl lesní vánek.
A u pramene se zastavila, za všechny květiny pravila:
Holčičky: Studánko, hlubáňko, kdes‘ tak dlouho byla?
I mě zima soužila, přišla jsem, abych se z tebe napila,
abys mi kořínky omyla, abych pro potěšení byla.
Rodiče:
3.tř.
Královnička poklekla na šátek rozprostřený,
ponořila džbánek do stříbrné pěny,
pak do všech světa stran vodu vylila.
Aby si už všichni byli zdravím jisti,
nabrala si hrst loňského listí,
za sebe je hodila a k oblakům pravila:
Víla: Zlý moci zaháním, nemoci vyháním.
A ty větře, odnes je s mraky, co zhoubu nosí
za lidi a zvířata i louky prosím,
za hory i doliny, za ptáky v povětří,
všechny dobré ušetři, co ze srdce litují,
odpusť jejich viny.
Studánko, hlubáňko, buď vždycky čistá
a pro zdraví jistá.
Dej hodně šťávy jitroceli,
pomoz také poli,
ať dá hodně žita i dobrýho zelí.

Svatojánská slavnost

V čase, kdy se jaro pomalu mění v léto, se slaví s dětmi na samém konci školního roku svátek svatého Jana (24. června). V přírodě se v tuto dobu odehrávají zajímavé věci. Slunce vede intenzivní rozhovor se Zemí, Země se nechává přemluvit a uvolňuje všechny síly ze svého nitra na povrch. Dává je volně k dispozici všemu živému a jde ještě kousek dál, jakoby se chtěla spojit se svým „slunečním druhem“ a celým kosmem.

Konec června je obdobím prožívání nejhlubšího výdechu Země, kdy zemské síly jsou zcela uvolněny, rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, snad čarovnou mocí. Oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny, a ta se mění v plod, dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré brzy uvolní místo novému.

Tento motiv je rovněž motivem křesťanským a charakterizuje přicházející čas: „Já se musím zmenšovati, aby ty ses mohl zvětšiti.“ Oheň květů a sílu tohoto motivu vyjadřují svatojánské ohně, při nichž se připravují s dětmi posilující bylinné čaje, dary od strážkyně pramenů zemské síly.

Svatojánskou slavnost ve školce zahajují předškoláci hrou na pentatonické flétny. Předvedou rodičům a ostatním dětem, co se za rok naučili. Pak již pokračuje slavnost na zahrádce se všemi rodiči. Děti předvedou ve velikém kruhu eurytmické představení. Poté se všichni loučí s odcházejícími předškoláky a již přichází chvíle zapálení svatojánského ohně, do kterého děti házejí slámu, do níž našeptaly, co špatného provedly a chtějí to napravit. Na ohni se uvaří v kotlýku čaj z bylinek, které děti nasbíraly. Na zahrádce si pak děti hrají a rodiče povídají ještě do pozdního odpoledne. Je to rozloučení před nadcházejícími prázdninami.